Laura – studium jógy v Sydney

Od PR manažerky k jógové lektorce v Austrálii: cesta za rovnováhou, sny a svobodou

Rozhodnutí odejít z Prahy do Austrálie pro Lauru nebylo útěkem, ale vědomou volbou jít za svými sny. Kvůli holistickému přístupu k józe, touze vystoupit z komfortní zóny a stát se jógovou učitelkou na sto procent opustila kariéru v PR i zázemí, které si roky budovala. Ve spolupráci s Tutuki se podařilo získat víza a administrativně ošetřit cestu za jejím jogovým snem. Pojďte si přečíst, jak se studentce jógy Lauře po půl roce v Sydney daří, co jí nejvíce překvapilo a jak se jí daří na vlnách.

---

Proč ses rozhodla studovat jógu právě v Austrálii?

Kvůli holistickému přístupu k jógové praxi. To je něco, co mi na českém trhu chybělo, a vlastně i jeden z hlavních argumentů v mé žádosti o studentské vízum. Zároveň jsem věděla, že v Praze, kde jsem měla vybudovanou kariéru, by bylo mnohem těžší vystoupit z komfortní zóny a stát se jógovou učitelkou. Ačkoliv jsem už absolvovala dvousethodinový yoga teacher training a jógu učila několikrát týdně, moje priority byly stále v kanceláři.

Co bylo pro tebe nejtěžší při přesunu do Austrálie?

Vzdát se své kariéry PR manažera, nechat v Praze své oblíbené klienty i kolegyně. Přátele i rodinu a muže, kterého jsem potkala, když už jsem měla vízum schválené. Ale věděla jsem, že to dělám pro své životní sny a to byla a stále je motivace, která mě udržuje na cestě.

Co tě nejvíce překvapilo, když jsi se usadila?

Určitě to, že devět měsíců léta pro mě bude opravdu too much. Z Prahy jsem odjížděla po létě, zatímco v Sydney právě začínalo. Byla jsem zvědavá, jak si na to můj organismus zvykne – a vlastně si zvykl docela dobře. Ve finále jsem ale začala cítit, že už opravdu toužím po ochlazení. Často jsem se přistihla, že vyhledávám tmu svého pokoje a zapaluji si vonnou tyčinku, což je pro mě typická zimní aktivita. Poprvé za svých třicet čtyři let se skutečně těším na zimu – a to je pro mě asi největší překvapení. Znovu se mi tím potvrdilo, že rovnováha a princip změny jsou klíčem ke šťastnému životu.

Austrálie je známá svou vysokou životní úrovní. Jaká je tvá zkušenost?

Austrálie je známá svou vysokou životní úrovní. Jaká je tvá zkušenost? Určitě to mohu potvrdit. Austrálie má jednu z nejvyšších minimálních mezd na světě a obecně vysokou kvalitu potravin i veřejné dopravy. Zároveň je zde drahé ubytování, které se obvykle platí na týdenní bázi. Cena za pokoj se pohybuje přibližně od 300/350 australských dolarů týdně a výše, což odpovídá zhruba více než 5 000 Kč za týden. S tím je potřeba počítat a dopředu se na to připravit.

Je reálné se studentským vízem umožňující pracovat 24 hodin týdně, finančně zvládnout život?

Ano je. Na začátku je dobré (tedy alespoň pro mě bylo) se uskromnit, než člověk najde práci a bude mít jisté směny a stabilní plat. V Sydney většinou zaměstnavatelé vyplácí každých 14 dní. To má své výhody i nevýhody. Na začátku mi pomohla strategie si vše zapisovat a vypozorovat měsíční cash flow, aby si mohla vytvořit rámec, o který se mohu opřít. Na začátku člověk tak či tak bude muset pravděpodobně sahat do úspor, ale s postupem času se v tom naučí plavat. Je skvělé se jednou za čas odměnit, aby právě byla zachovaná zmiňovaná rovnováha.

Jak náročné bylo najít práci?

Řekla bych, že hodně záleží na timingu, kdy člověk začne hledat. Nejlepší je před nebo na začátku sezóny. Klidně už od září, říjen a listopad. To je sezóna hlavně v oblasti pohostinství (hospitality), kde pracuje většina mezinárodních studentů. V prosinci je už šance nižší a od půlky prosince mají Australané už myšlenky jen na Vánoce a většina manažerů je již na prázdninách. Co bych určitě doporučila je chodit osobně se životopisy, čemuž jsem se bránila, ale nakonec jsem si z toho udělala hru a bavilo mě to. V mém australském deníku na rungo.cz je možné přečíst si celý příběh mého job huntu, jak jsem si tu hru nazvala.

Jak důležité jsou úspory před odjezdem?

Ano, je to zcela zásadní. Podržely mě hodně na začátku a vlastně se k nim v myšlenkách stále vracím, když nemám jistotu směn. Je to pro mě takový záchranný kruh, za který jsem fakt vděčná. Kdybych se mohla vrátit do minulosti, určitě bych v tom byla svědomitější. Život nás stále učí, jen to pochopení  většinou přichází s časem.

Jak zvládáš kombinovat studium a práci?

Vždycky mě bavilo plánování a v minulosti jsem hodně řešila time management, takže to pro mě byla další výzva. Pomohlo mi určit si priority (škola) a řídit se vízovými pravidly v Sydney / Australia – konkrétně omezením práce na 48 hodin za dva týdny – a také životními zkušenostmi a principem work–life balance. V praxi to tedy vypadá tak, že v pondělí a čtvrtek mám školu a po škole se učím. V úterý, středu a pátek pak pracuji a sportuji. O víkendu se snažím odpočívat, věnovat se škole, sportu a občas si vezmu i směnu navíc. O víkendech a státních svátcích jsou navíc v Austrálii často příplatky za práci.

A co téma bydlení?

Určitě je dobré mít bydlení pořešené předem než vůbec člověk do Sydney přijede, pokud to jde. A pokud ne, vždycky to jistí hostel, kde člověk může zůstat na nějakou dobu. Ale Tutuki v tomto dokáže stejně jako ve všem ostatním skvěle pomoci. Je super využívat při hledání technologie jako například aplikace Flatmate. Pro nás (studenty mého oboru) velmi dobře funguje WhatsAppová skupina spolužáků a absolventů. Moje kamarádka takto našla skvělé bydlení u oceánu v Maroubře. Ta komunitní podpora je v Sydney a myslím, že i v celé Austrálii hodně silná. Jsme všichni na jedné lodi a pomáháme si a to mě na Austrálii moc baví.

Australská angličtina je trochu jiná než ta, na kterou jsme zvyklí – jak se s tím vypořádáváš?

Upřímně to pro mě bylo dost velké překvapení a vlastně i trochu šok. Myslela jsem, že úroveň mé angličtiny je velmi vysoká, ale Australané milují slang a mluví rychlostí tisíc slov za sekundu. Na začátku jsem byla opravdu ztracená. Hodně mi v tomhle pomohla moje Aussie family a taky Instagram, který nabízí tunu zábavných reels pro edukaci aussie slangu – hodně mi pomohl profil @aussiewithjem. No a hlavní faktor je čas a konzistence jako u všeho. To mě moje australské dobrodružství učí už od začátku.

Co pavouci, hadi a další „šílená“ australská zvířata? Máš nějaké osobní zkušenosti?

Zatím jen s pavouky, opeřenci či ještěry, jako jsou water dragon, blue-tongue nebo penny lizard, kteří nám běhají po zahradě. Osobně jsem na velkého pavouka ještě naštěstí nenarazila. Nejčastěji tu potkávám papoušky, jako jsou kakaduové nebo lorikeeti, případně ibisové – ptáky s dlouhým černým zobákem. V Praze je máme v zoo, zatímco v Sydney vybírají odpadkové koše. Odtud vznikla i jejich přezdívka „bin chickens“. Nejnebezpečnější zvíře, na které jsem tu zatím narazila je bezpochyby racek, který na mě v centru města udělal nálet a chtěl mi sebrat sushi s tuňákem. Naštěstí jsem se ubránila 🙂

Jaké je tvé oblíbené místo v Sydney?

Určitě Royal National Park, který je zhruba hodinu vlakem od centra Sydney. Je to nádherná příroda plná bujné zelené vegetace, zpívajících ptáků a útesů, které hrají od černé, šedé a béžové až po krémově bílou. Krajinu rámuje modrý oceán, jehož vlny se tříští o malebné pobřeží, a atmosféru dokreslují sluneční paprsky. Je to jako balzám na tělo, mysl i duši.

Miluju městečko Bundeena, které je součástí tohoto parku, a také trek k přírodnímu útvaru Figure Eight Pools. Jde o přírodní skalní bazén v přílivové oblasti oceánu, který má tvar čísla osm. Při cestě tam jsem nepřestávala žasnout nad krásou krajiny, která se neustále proměňovala, a jako malý dárek jsme potkali wallaby. Byl to jeden z mých nejkrásnějších treků v Austrálii.

Plánuješ roadtrip po Austrálii? Kam tě to láká nejvíc?

Ano, určitě. Myslím, že kdo neabsolvuje road trip po Austrálii, jako by tu ani nebyl. Mě nejvíce láká magické Uluru – obrovský pískovcový monolit červeno-oranžové barvy, který je starý více než 550 milionů let a navíc během dne mění barvy. Což je způsobeno slunečním svitem a jeho intenzitou. A vlastně mě láká i kultura a moudrost původních obyvatel Aboriginals people (tady konkrétně Anangu), kteří jsou s Uluru silně spjati. Uluru je pro ně živá bytost a zároveň posvátné místo. Myslím, že během některých prázdnin si tento sen splním.

A co surfování – jak se ti daří na vlnách?

Zatím mám za sebou první lekci. Potěšilo mě, že technika je podobná jógovým pozicím. Mám před sebou ještě hodně práce. Aktuálně se zaměřuji na silový trénink a na začátku léta (na přelomu září a října) plánuji sjet svou první vlnu. Na svém bucket listu mám také surfový kemp na severním pobřeží.